Hospodářské noviny – 25.03.2005 – Petr Holub
Soud ve Štrasburku odsoudil polskou praxi, kdy stát postupně zdvihá strop regulovaných nájmů. Soudci naopak chtějí, aby se nejdříve došlo k tržním cenám, které se pak mohou nějakým způsobem regulovat. Štrasburský verdikt vysvětluje právník Vojtěch Cepl, který jako soudce Ústavního soudu odsuzoval českou regulaci nájmů:
„To, co se u nás označuje za regulaci nájmů, není tím, co to znamená na Západě. U nás se tím myslí úporné zachovávání umělých cen, které vznikly v minulém režimu naprosto nezávisle na tržních cenách. Byly dány právním předpisem, teď se postupně modifikují, jsou i náznaky, že se bude deregulovat. Ale stále prvním základem těch výpočtů – o kolik procent, v jakém čase a v jakých krocích, je administrativní rozhodnutí minulého režimu. To označuji za království křivých zrcadel. Pokud se nezačne základní cena odvozovat od tržní, tak se nedá mluvit o regulaci nájmů.
Hrůza u nás je v tom, že termíny se převzaly zpátky z naší původní evropské římskoprávní civilizace a obsah, který označují, zůstal v nezměněné formě z minulého režimu.
To, co se u nás označuje jako nájem, není nájem, to co se označuje jako regulace nájmů, není regulace nájmů. Protože například nájem má určité pojmové znaky. To znamená, že je založen na svobodné smlouvě mezi dvěma stranami, že je pojmově dočasný, že s ním nájemce nemůže proti vůli pronajímatele disponovat.
Určitá upřímnost za socialismu spočívala v tom, že se to přejmenovalo a z nájmu se udělalo osobní užívání bytů. Místo toho se dnes opět říká nájmy, obsah ale zůstal stejný jako dříve.
Teď jsme vstoupili do většího společenství, kde my mluvíme o voze a oni o koze. To je pro celou oblast nejdůležitější problém, což většina vás novinářů pochopitelně nevnímá.“