Mladá Fronta DNES XX.XX.200X – JAN MACHÁČEK - str. 0X
Co je nejaktuálnější v současných diskusích o ústavách?
V poslední době se v odborné literatuře zabývající se srovnáváním ústav začíná prosazovat myšlenkový proud, který se soustředí na zkoumání toho, jak která ústava umožňuje veřejnou debatu tak, aby se politici dobrali řešení nejdůležitějších problémů společnosti. Hovoří se o tzv. uvážlivé demokracii, založené na ústavních procedurách , které podmiňují racionelní rozhodování opřené o věcnou argumentaci. Jakoby se znovu vracelo, před sto lety populární, pojetí demokracie jakožto diskuse.
Jinými slovy, kromě regulace "politické politiky" neboli mocenské soutěže či zápasu,které u nás převládá, ve vyspělých demokraciích se pozornost vrací k věcné "nepolitické politice", která se zabývá rozhodováním věcí veřejných. V každé společností existují sporné problémy, některé jsou dokonce v určité době neřešitelné, např.otázka potratů či trestu smrti. Tyto fundamentální otázky vedou k polarizaci společnosti, avšak dobré ústavy je umožňují odsunovat. Většina problémů je však řešitelná, k zdárnému rozhodnutí je však třeba vybudovat instituce a procedury, které ho umožňují.
O tom ale určitě dnes nechcete se mnou vésti rozhovor, čtenáře a tudíž i novináře zajímají naše, domácí aktuality. "Kdo s kým, proti komu a co je za tím?"
Z aktuálního hlediska považuji za nejpodstatnější problém naší ústavy v nevyrovnaném vyvážení systému mocí.V prvé části , která se zabývá základními institucemi státu a jejich vzájemnými vztahy je postavení Senátu příliš slabé. Měly by mu být přidány některé pravomoci, aby se zvýšila jeho váha. Např.senátoři by měli mít možnost zřizovat vyšetřovací komise namísto poslanců, kteří by se mohli soustředit na své legislativní a další funkce. Také poměry hlasovacích procedur by měly být vyrovnanější a také možnosti zákonodárné iniciativy by se mohly zvýšit. Senátu by měla být svěřena tzv.překlenovací funkce, spočívající v dočasném přebírání některých pravomocí sněmovny,po dobu kdy je rozpuštěna. Možností je více, ale naráží to na nesouhlas poslanců, kteří si neuvědomují, že v dobrém ústavním systému je dělba moci provázena vyváženou dělbou práce.
V Čechách se na Senát často nadává. V čem se podle vás Senát osvědčil?
Zabránil již několika účelovým a zbrklým změnám ústavy. Není dobré ústavu příliš často měnit podle momentálních potřeb vládnoucí většiny . Dobrá ústava je jako strom, vyžaduje určité období, aby se vžila, její obsah přešel do vědomí lidí,. Důležitá je nejenom její všeobecná znalost, ale také aby byla vnitřně přijata neboli internalizována většinou občanů. Teprve pak se stane základem řádu společnosti. Dobrý senát je pojistkou proti nedomyšleným návrhům zákonů to se již několikrát osvědčilo. Senátoři jsou poměrně starší, ze sociologického hlediska spíše představují skupinu lidí, kteří šli do politiky potom co něco dokázali, na rozdíl od našich poslanců, kteří často šli do politiky proto, aby si vydělali.
Na Slovensku Senát nemají. Vadí to nějak?
Na Slovensku také právě pro to, že nemají senát jsou změny ústavy mnohem snadnější. Z hlediska srovnávací konstitucionalistiky slovenská ústava patří mezi nejméně rigidní ústavy v Evropě. Projevuje se to tak, že se tam ústava se změnila v jakýsi téměř pravidelně obměňovaný dokument, který s podobá tzv. oběžníkové legislativě komunistického stylu. Na úrovni běžných zákonů, naštěstí nikoliv v ústavním pořádku, tuto neblahou tradici zachováváme i v Českých zemích. Vezměte si náš obchodní zákoník, který má za pár let existence 17 novel. Není proto divu ,že ani specializovaní odborníci už se neorientují v novelizacích. Dnes už sbírky zákonů nepostačují, musíte mít počítač, se specielním programem pro poslední legislativu, abyste se dozvěděl poslední znění, co vlastně platí a co ne. Je ilusorní předpokládat platnost principu "neznalost zákona neomlouvá", když většina lidí ani nemůže vědět, co ve sbírkách zákonů je a co již neplatí, neboť nikdo nestačí předčíst ani nadpisy všech předpisů. V této situaci, která je mimochodem všeobecná, znepokojení nad tzv. neinteligibilitou legislativy je součástí krize moderního právnictví, je zapotřebí hájit alespoň stabilitu a všeobecnou znalost ústavy.
Je tedy jedno, kolik lidí chodí k senátním volbám?
Představte si fotbalové utkání, kde na hřišti hrají hráči, kteří se dohodli, nekopou doopravdy, občas předstírají jakousi hru, ale lidé brzy vycítí že se nejedná o opravdový zápas. Není divu že na fotbal přestanou chodit. To si oni nezaplatili. Pravá reálná soutěž politických stran byla u nás poškozena. Lidé začínají být apatičtí k veřejným věcem. Důvodů je více, asi bychom je museli podrobněji zkoumat, ale naše nepravá oposice sehrála určitě roli. Koalice jsou ostatně v krizi v mnoha Evropských zemích. Asi je to záporný efekt volebních systémů poměrného zastoupení.
Proč vlastně existují hlavy států?
Všechna lidská společenství,dokonce i smečky zvířat chtějí nějakého vůdce, někoho, kdo je vede. Paradoxně se ale moderní ústavy vyvinuly mimo jiné i z odporu k tomu, aby lidem někdo vládl. Např.nevolníci a lidé z nejrůznějších, často náboženských nebo ekonomických důvodů, kteří toužili, aby jim nikdo nerozkazoval, odjížděli do Nového Světa právě proto, aby se zbavili svého tyrana, feudála, absolutního monarchy. Demokracie jakožto vláda většiny se však ukázala být také nedokonalou. Již otcové americké ústavy upozorňovali na nebezpečí tyranie většiny . Je známo, že většina občas podléhá demagogovi, většina může mít různé davové vášně, davové předsudky, utiskuje menšiny atd. Tento nedostatek demokracie, jakožto vlády většiny ,může být korigován vládou práva, vládou řádu. Zde jsou patrně kořeny smyslu moderních ústav. Jedině společnost, která má jasně artikulovaný základ řádu, může být svobodná. Ochrana lidské důstojnost a základních, přirozených práv člověka před jakoukoliv, tedy i státní mocí, zůstává stále nejdůležitějším problémem.
Jak to souvisí s hlavou státu?
Nezávisle na tom co bylo řečeno, paternalistický či vůdcovský princip je praktický a proto přetrvává. Z hlediska teorie řízení většina lidských činností je nedemokratická. Aby se efektivně rozhodovalo a řídilo, musí být jediný vedoucí. To známe z vojenských či ekonomických organizací. Také psychologicky, paternalismus má velkou setrvačnost, mnoho lidí potřebuje otcovskou záštitu.
Mluvíte občas o tom, že hlava státu má v ústavě monarchistické prvky. Můžete je přiblížit?
Mohu vám podat deskriptivní popis některých znaků, které přibližují československou prezidenturu monarchii. Instituce prezidenta má u nás velkou autoritu a prestiž, kterou si částečně zachovala i přes komunistickou a nacistickou okupaci. Prezidentův obraz visí ve všech školních třídách a státních úřadech. Úřaduje a dříve i bydlel na Hradě. Po jeho zvolení složí se v katedrále slavnostní mše, která v mnohém připomíná korunovaci českých králů. Většina těchto tradic není v ústavě ani v dalších předpisech ustanovena, jedná se o tzv.ústavní zvyklosti. Jejich význam by neměl být podceňován, přispívají k autoritě řádu. Mnohé vznikly proto, že ústavní pořádek první republiky byl částečně inspirován a navazoval na rakouskou liberální monarchií. Naše současná ústava je pak silně ovlivněna touto prvorepublikovou Ústavní listinou z roku 1920. Neshledávám v tom nic špatného, naopak, díky tomuto prestižnímu dokumentu, který byl využit jako vzor, se podařilo poměrně rychle přijmout současnou ústavu v krizové situaci rozdělování státu. Bohužel tradičním prvkem v naší ústavě jsou příliš silné imunity z doby, kdy exekutiva absolutní monarchie utiskovala poslance, protože ti byli často představiteli menšin . Výkonná moc někdy třeba zkoušela poslance zastavovat na cestě, do parlamentu aby nemohli hlasovat apod.
Hlava státu se trochu příliš podobá císaři pánovi? Imunity jsou ukázkou monarchistických výsad. Silné imunity pro poslance jsou nesmysl.
To je pravda, některé byly a brzy budou odstraněny,ale je pravdou i to, že je příliš kritizováno právo amnestie, různé milosti, to ukazuje všeobecně deformovanou filozofii práva,založenou na utopické víře v to, že pravidla lidského chování jdou přesně a jednoznačně napsat.A že když budeme postupovat podle těchto přesně napsaných pravidel, že se nedopustíme nespravedlnosti. Všeobecně však platí o pravidlech, že není možné předem předvídat všechny varianty lidského chování. Nemluvě o nepřesnost a nejednoznačnosti lidského jazyka.
Je to obdobné jako když marxističtí ekonomové věřili, že vše naplánují do detailu. Viděl jsem případy ve kterých soudci a aparát postupoval přesně podle legislativních pravidel a člověku pak bylo stejně nespravedlivě ublíženo. Ten systém je lidským výtvorem a také proto nemůže být dokonalý. Právě proto se vyvinuly v právních řádech různé pojistné, náhradní instituce , které umožňují korektury rozhodnutí a dávají možnost změkčování. Nesouhlasí ani s kompromisem ,na kterém se začínají shodovat naši zákonodárci: Presidentovi ponecháme amnestii, to je jeho pravomoc, ale co provedou orgány činné v trestním řízení, do toho, nesmí zasahovat. Leda snad po ukončení řízení. Existují však případy,kdy k tvrdostem dochází právě v průběhu řízení,např.někdo velmi onemocní ve vazbě a hrozí, že tam zemře.
Proč je v české ústavě volba presidenta parlamentem?
To je též převzatý z první republiky.Tehdy převládal na celém evropském kontinentě. Je hluboce spojen s volebním systémem do sněmovny. Systém poměrného zastoupení s více politickými stranami vede k tomu, že parlament také volí prezidenta. To je zásadní spor, jestli má být přímá demokracie nebo nepřímá.
Vy jste pro jakou volbu?
Není to tak důležitá otázka jakou je např. změna volebního systému do parlamentu, která by vyžadovala celkovou zásadní rekonstrukci systému. Má svá pozitiva, větší participaci obyvatelstva na moci, má ale také své zápory, protože to otvírá prostor moderním populistům a demagogii. Přímá volba je technicky složitá jako každé referendum. V případě referenda jde hlavně o formulaci otázky, a to se přece děje v poltickém kontextu. Obdobou toho při přímé volbě prezidenta obyvatelstvem je otázka jmenování kandidátů, z koho budou lidé volit? A to je taky předmětem politického zápasu, který může být je stejně nechutný jako některá hlasování v parlamentu, ale méně průhledný, protože se odehrává předem ve skrytu stranických sekretariátů. U nás jsou politické strany nestejnorodý konglomerát různých typů asociací,od téměř vojensky zorganizovaných komunistů, kde každý člen je disciplinovaný, přes loajální lidovce po úplně volná volební sdružení. Ve všech těchto stranách je naprosto ústavně neregulovaný výběr kandidátů. I v liberální Americe je primární výběr kandidátů velice přísně státem sledovaný. Lidé se mohou odvolávat, je to pod kontrolou. Kromě toho tyto kroky se nemají dělat narychlo, to mne znepokojuje.
Je názor, že přímá volba neomezí moc stranických sekretariátů…
Teď je teď módní opakovat, že největší demokracie je přímá demokracie. Naši novináři , by se měli více podívat na nedávný vývoj referend na Slovensku. Prodělali tam celý seriál naprostých katastrof, jedno referendum za druhým se právně ani technicky nepovedlo. Vznikly právní spory, které pak vyšuměly, protože ani nemohly být rozhodnuty. Není to jednoduchá věc, jsou s tím potíže a často se celá záležitost změní v drahé a neefektivní divadlo. Tzv. přímá volba má obdobná úskalí.
Mělo by se spíše hovořit o lidové volbě. V USA se třeba volí prezident také nepřímo
Modely jsou teoreticky dva: volba může být přímá, jako v Brazílii či ve Finsku, ale většinou je nepřímá, Nejdříve se zvolí volitelé, kteří pak jedou udělat finální volbu. Moderní doba to velice změnila. Dříve centrálního kandidáta lidi vůbec neznali, dnes ho znají lépe než svého starostu. To je paradox. Každý večer mají prezidenta nebo premiér v obýváku na obrazovce, vědí o něm všechno. Ale krajské představitele skoro nikdo nezná.
Kdy podle vás nastane správná doba k tomu, aby se tento zásah do ústavy udělal?
Rozhodně to nesmí být děláno tak, aby vzniklo období, že prezidentská funkce bude neobsazená. Nerealizovaná ustanovení napsaná v ústavě jsou typicky československým a českým unikátem , který svědčí o všeobecném a hlubokém nepochopení smyslu a významu ústavy. Občas máme určité instituce v ústavě zapsány a schváleny jakoby existovaly, a přitom země pokračuje bez jejich reálného zřízení. Nenalezl jsem takovou "virtuální konstituci" nikde jinde na této modré planetě. Dlouho nebyl Senát, to však bylo v ústavě předpokládáno. Ale nikdo nepředvídal, že budeme bez nejvyššího správního soudu deset let a bez regionů osm let. Úvahy o tom , že bez prezidenta se po určitou dobu obejdeme, svědčí o začínající záporná tradici českého antikonstitucionalismu..
Co je na tom tak nebezpečného?
Ústava je přece jádrem řádu společnosti a společnost, která není ovládána řádem, je ovládána těmi, kdo jsou u moci. Svobodní lidé nechtějí žít pod vládou jiného člověka, nejsou rádi když jim někdo rozkazuje. Určují si pravidla a ty potom dodržují, chrání a rozvíjejí. To je vláda práva. Neosobní řád společnosti je nejdůležitější. Proč by měl být řád nahrazován příkazy lidí, které moc vždy mění a často i korumpuje?
Kdy se může zásah do ústavy provést?
Měl by se udělat v normálních lhůtách, které jsou pro změnu ústavy stanoveny. Protože procedury těchto změn jsou záměrně složitější, tím se právě ústava liší od ostatních zákonů, že její změny jsou ztíženy. Aby ústava byla stabilizující kotvou svobodné společnosti, musí v klidu fungovat po určitou dobu, a její změny je třeba provádět uvážlivě.